Dnešní díl navazuje na předchozí článek 5 TOP best practices v Azure Governance – 1. díl, kde jsem rozebral vhodné praktiky z pohledu Azure Governance pro první dvě disciplíny – Cost Management a Resource Consistency. Dnes se zaměřím na zbývající tři disciplíny včetně rad a doporučení, které by měl následovat každý, kdo to s Microsoft Azure myslí vážně a chce mít své prostředí pod kontrolou, zabezpečené a za přijatelnou cenu.

Mějte dostatečné zabezpečení – Security Baseline

V dnešní době se musí bezpečnosti věnovat hodně času, přece jen jsou útoky poslední dobou sofistikovanější a častější než dříve. Na druhou stranu by nemělo panovat přesvědčení „Bezpečnost nadevše“, to by totiž mohlo způsobit složité a nepříjemné používání systémů pro koncové uživatele včetně IT správců, a to nikdo nechce. Je tedy rozumné najít kompromis mezi použitelností systému a dobrým zabezpečením. Bezpečnost v Azure lze rozdělit na základní tři stavební kameny:

• Ochrana dat
• Zabezpečení infrastruktury před hackerskými útoky
• Aplikování a dodržování bezpečnostních zásad

Ochranu dat zajistíme dostatečným šifrováním komunikace v síti, úložišť, VM disků, uchováváním tajemství v Azure KeyVault a samozřejmě dostatečným zálohováním. Co se týče hackerských útoků, tak je opět celá řada nástrojů, díky kterým si můžeme prostředí více zabezpečit. Azure jako takový už nativně poskytuje mnoho vrstev (Network Security Groups, Basic DDoS Protection, fyzické zabezpečení datacenter, auditování a další), které chrání vaše zdroje, a navíc k nim můžete přidat například Standard Protection DDoS plány pro veřejné IP adresy, které detekují útok a ihned vás o něm informují včetně reportingu, Azure Firewall, Azure Site Recovery, Traffic Manager, Application proxy a spoustu dalších.

Pokud jde o vynucování bezpečnostních zásad v Azure, tak s tím velmi pomohou Azure Policy. Firma má nějaké vnitrofiremní bezpečnostní politiky pro IT a ty je potřeba promítnout i do cloudového prostředí. Azure Policy využívá pro definici politik a nastavení JSON formát. Přímo v Azure portálu je již připravených několik šablon, které lze ihned aplikovat. Je potřeba si však ujasnit, zda chceme dodržování politik jen sledovat nebo je rovnou i vynucovat – lze automaticky nebo manuálně.

Jak vypadá přehled politik a jejich dodržování můžete vidět na obrázku níže:

Doporučovanou službou je také Azure Security Center, která poskytuje kompletní přehled stavu zabezpečení. Díky tomu máte vše na jednom místě, včetně doporučených postupů, jak zabezpečení zlepšit.

Zdroj: Sledování skóre zabezpečení v Azure Security Center | Microsoft Docs

Sledujte, kdo má jaká práva – Identity Baseline

Častým nešvarem v nekontrolovaných prostředích je zmatek při udělování práv a přehled o tom kdo disponuje vlastnickými právy. Často se setkáváme s tím, že práva vlastníka (což jsou ty nejvyšší, pokud nebereme v potaz administrátora tenantu 😊) jsou přidělovány velmi často a také zbytečně. Jde o to, že se nikomu nechce zamýšlet nad tím, jaká práva daný uživatel vůbec potřebuje, a raději mu dá všechny, než aby ho později uživatel zase obtěžoval, že mu něco nefunguje. Azure má vynikající Role-Based Access Model – RBAC, který má již předdefinované role s určitými právy, a tak odpadá skutečnost, že byste se musel jako IT správce topit v detailním rozboru práv. Rolí existuje opravdu mnoho a ve většině případů si s nimi vystačíte. Existuje i možnost vytvoření vlastních rolí, což ale moc osobně nedoporučuji, protože se špatně hlídají Pokud si každý začne vytvářet vlastní role dle potřeby, tak v rolích začne být opět zmatek. Doporučením je používat princip least-privilege u kritických zdrojů vaší infrastruktury.

Least-Privilege – jde o koncept a praktiky, které udělují uživatelům, servisním účtům a procesům pouze taková práva, která jsou nutná pro vykonávání rutinních nebo legitimovaných operací.

Součástí identit je určitě i jejich zabezpečení. Ukradená identita dokáže nadělat spoustu škody, a to opravdu nikdo nechce. Proto je vhodné využívat služby typu Multi-Factor Authentication, Conditional Access, Single Sign-On pro přihlašování (Azure AD password hash synchronization nebo Azure AD Pass-through Authentication), Privileged Identity Management, který se používá na straně Azure a Privileged Access Management, který se využívá v lokálních AD.

Privileged Identity Management & Privileged Access Managementposkytují časovou a schvalovací aktivaci rolí na zdroje, které jsou pod vaší správou. Zmírňuje se tím riziko přidělení práv špatné osobě nebo nadměrné či nechtěné přihlašování na váš zdroj. Zjednodušeně řečeno, když někdo potřebuje přístup nebo práva, tak si o ně musí říct a někdo to musí posoudit, zda je požadavek relevantní a schválit ho.

• Poskytují just-in-time privilegovaný přístup do Azure AD nebo Azure zdrojům, případně on-premise AD (PAM).
• Dokážou přiřadit určitý čas, kdy bude zdroj přístupný.
• Vyžádání schválení při přiřazení privilegovaných práv.
• Dokážou vynutit MFA pro aktivaci jakékoli role na vašem zdroji.
• Poskytují notifikace při přidělení práv, možnost využít i vynucení informace při aktivaci rolí.
• Provádí kontroly přidělených práv, zdali jsou stále potřeba.
• Možnost stažení audit historie.

Automatizujte ve váš prospěch – Deployment Acceleration

Už ze samotného principu cloudu nám jde o to co nejvíce automatizovat. Šetříme tím čas a peníze, což jsou dva podstatné faktory. Automatizovat se má tam, kde to dává smysl a není to spíše na škodu, protože úplně všechno automatizovat nelze (zatím😊). V Azure nám jde především o automatizaci při nasazování zdrojů, aplikací nebo kódu.

Automatizace nasazení zdrojů – existuje několik možností od nativních až po ty více složité. Nejjednodušším příkladem je využívání Azure Resource Manager šablon (ARM templates). Principem automatizace v tomto případě může být nejprve manuální nasazení zdroje a poté vyexportování šablony do knihovny. Jakmile máme šablonu připravenou dle našich představ, tak opětovné nasazení stejného zdroje, byť i s jinými parametry může být mnohem rychlejší než předtím.

Poměrně novou Azure službou, která je zatím stále v public preview jsou Azure Blueprints – slouží k rychlému vybudování předem definovaného prostředí, které je v souladu s firemními politikami. V podstatě si předem připravíte šablonu s veškerými zdroji, které chcete nasadit a k tomu přidáte předem vytvořené politiky, které mohou řešit dodržování bezpečnostních zásad nebo principy řízení zdrojů. Díky tomu dokážete vytvořit v Azure celé prostředí během několika kliknutí.

S automatizací u vývoje dokáže pomoct služba Azure DevOps, která poskytuje vývojářské služby pro podporu plánování práce, kolaboraci na vývoji kódu a kompilaci včetně nasazování aplikací. Azure DevOps je cloudová verze tohoto pracovního prostoru, pro on-premise se využívá Azure DevOps Server, který byl dříve znám jako Visual Studio Team Foundation Server (TFS).

Azure DevOps poskytuje integrované funkce, které jsou klasicky přístupné přes webový prohlížeč nebo IDE klienta:

• Azure Repos poskytuje Git repositáře nebo Team Foundation Version Control (TFVC) pro kontrolu verzí kódu.
• Azure Pipelines poskytuje „build a release“ služby pro podporu kontinuální integrace a doručení aplikací.
• Azure Boards obsahuje balík agilních nástrojů pro podporu plánování, sledování práce, chyb v kódu a dalších problémů pomocí Kanban a Scrum metod.
• Azure Test Plans poskytují několik nástrojů pro otestování vašich aplikací včetně manuálního/průzkumného testování a kontinuálního testování.
• Azure Artifacts dovoluje týmům sdílet Maveny, npm a NuGet balíčky z veřejných a soukromých zdrojů, přičemž integruje sdílení balíčků do vaší CI/CD pipeliny.

Níže je přehled nejběžnějších automatizačních nástrojů pro dané oblasti:

• Automatická konfigurace VM
  • Ansible, Chef, Puppet a Azure Resource Manager šablony
  • Další specifické VM nástroje pro přizpůsobení jako např. cloud-init pro Linux VM nebo PowerShell Desired State Configuration (DSC) a Azure Custom Script Extension pro všechny Azure VM.
• Automatizace infrastruktury
  • Nástroj Packer pro automatické vytváření vlastních VM imagí
  • TerraForm pro automatické nasazení celé infrastruktury nebo její části.
  • Azure Automation, který vykonává automatické akce skrze Azure nebo on-premise infrastrukturu.
• Automatizace pro nasazení aplikací a jejich doručení
  • Azure DevOps nebo Jenkins